Po internetu koluje plno tipů a rad na to a pro to, abychom otevřeli svá srdce. Je nám kladeno "na srdce", abychom mysleli srdcem, dávali průchod srdci, říkali, co máme na srdci a abychom prováděli různá cvičení a meditace, která k tomu vedou.
Jako u spousty informací, které kolují, je potřeba vnímat, že nejen každá mince má dvě strany, ale také každou informaci je potřeba tak trochu zkoumat z různých úhlů pohledu. Protože nic není jen černé nebo bílé. Protože měsíc má taky dvě strany, i když my vidíme jen jednu.
Otevírání srdce a práce s ním je samozřejmě důležitou částí našeho procesu, vývoje, posunu, životní cesty. Ať už to nazýváme jakkoliv, je potřeba vědět, že každá věc, i každá činnost, má svůj potenciál, ale zároveň podmínění.
Možná teď přemýšlíte nad tím, jaké podmínění může mít to, že budeme mít zářivé a otevřené srdce? Vždyť budeme vyzařovat pozitivní energii, budeme klidní a žít v lásce.
Nu...ano, i ne. Záleží, jak danou praxi uchopíme a co od ní očekáváme.
Prostor srdce je mnohovrstevnatou krajinou, které spadá pod kšétram (prostor) čtvrté čakry, anáhaty. Je to prostor lásky, soucitu, vnímání sebe i ostatních lidí, učení se o tom, Že všichni jsme "jedno" a že všichni v sobě ukrýváme drahokam naší ryzosti a čistoty. Však také proto zdravíme své bližní od srdce, spojujeme dlaně před srdcem, apod.
Spoustu toho o práci se srdcem víme, ale málokdo se do této práce skutečně pustí. Protože v jejím průběhu může zjistit, že to není procházka růžovým sadem a není to nic jednoduchého, jak je nám předkládáno.
Jednak proto, že jsme v naší společnosti hodně orientováni na myšlení hlavou - protože tam je přeci ten náš hlavní operační systém, mozek, který vytváří myšlenky, nápady. A také proto, že vlastně nejsme zvyklí a možná připravení na emoce, které to s sebou přináší.
Protože otevírání srdce neznamená to, že si budeme afirmovat pozitivní myšlení, to, že potlačíme a vytlačíme realitu a budeme myslet jen na krásný věci. Neznamená to to, že zapomeneme na svoje povinnosti a úkoly a už vůbec nás to nezbavuje odpovědnosti za svoje činy. Nestanou se z nás "sluníčkáři" a ti, kteří se pořád (tak trochu podivně) usmívají a tvrdí, jak je vše v pořádku a že to tak má být.
Tohle všechno je jen přelud toho, co otevřené srdce je. A bohužel se ve většině příspěvků, které nás k otevřenému srdci nabádají, píše o tomto přeludu.
Pro mě je práce se srdcem jako jemné obrušování surového diamantu, kdy se občas tak trochu rýpne a bolí to. Je to očišťování. Což znamená, že tam někde prostě musí být nějaká ta špína. Tečou slzy a prochází emoce.
Otevřené srdce znamená vnímat srdečně a laskavě. Ale neznamená to mít klapky na očích a nevidět realitu. Učme se tomu. Protože skrze srdce toho proteče mnoho. Neotvírejmě srdce příliš hrubě, protože na to možná není připravené. Netlačme na sebe, ale spíše učme se soucitu k sobě.
Když praktikujeme jógu, učíme se o sobě. A čím déle praktikujeme, měli bychom moznávat to, jací jsme. A to znamená upřímně pohlédnout si do očí a říct si, "ty jo, tady to není zrovna dobrý a pěkný". Nejsme světelné bytosti, ale lidé z masa a kostí, kteří žijí. Jógou můžeme se propracovávat hlouběji, k našemu diamantu. Ale je poctivé říci, že je to práce, která nás mnohokrát bude zkoušet a pokoušet, zda jsme skutečně odhodlaní. Jako když v pohádkách jde si někdo za pokladem a cestou má mnoho úkolů, které prověřují jeho sílu.
Žití s otevřeným srdcem je dle mě život v realitě, na kterou zvolna začneme nahlížet jinýma očima. Možná více uslzenými, ale časteji laskavějšími. Beze ztráty ostrosti vnímání reality. Protože o tom to není.
Přeji dobré a vlídné zkoumání.
L.💛