"Plochá jóga" (?)

Čím déle se věnuji józe, tím více mě fascinuje její hloubka, rozsah a pestrost. Rozhodně se nedá popsat jedním slovem - a vlastně možná ani celou knihou.

Jóga se dostává do podvědomí lidí, kteří hledají cestu k sobě - ať už skrze pohyb, který by uvolnil jejich bolavé tělo nebo skrze dechové a meditační techniky, které by ulevily jejich mysli, která se chytla do "křečkova kolečka" a neustále se točí a někam pádí.

čím více lidé jógu vyhledávají, tím více informací se o ní dostává do virtuálního světa. Je to dobře. Ale asi jen do určité fáze.

Plno lidí se zasekne na u hledání jógové inspirace na sociálních sítích. Na začátku to vypadá jako dobrý nápad - najdeme nové tipy, zajímavé lidi, motivaci a možná vlastně i první impulz ke činu. Jenže velmi snadno se stane, že místo skutečné praxe, zůstaneme jen u "scrollování".

Jóga se stává často jen fotogenickým objektem. Obrázkem bez ducha. Jenže krása jógy není v dokonalosti fotky, ale právě v tom, co zažíváme uvnitř. A to objektivem foťáku zachytí těžko. A dnešní doba je prostě především o fotkách (nebo se pletu)? Většína lidí mrkne na fotku a dá "like" a málokdo čte text pod ní. A to je škoda, protože v textech snaží se autoři zachytit to, čím jóga je.

Nenechme jógu zploštit na hezké obrázky. Vraťme jí život tím, že ji budeme žít, prožívat a opravdu cítit. Protože jóga není něco na koukání, je to něco, co se má prožít.

Jógová praxe nás učí tomu, že díky dechu, jógové praxi, meditacím se učíme víc o sobě. ZKusme si tohle připomínat. Obzvlášť když koukáme na obrázky, na kterých je ladná víla v krásné pozici.

I já se někdy přistihnu, jak obdivně vzdychám nad fotkami ladných víl v úžasných pozicích. Říkám si: „Wow, tohle je fakt bomba!“ Jenže pak začnu zkoušet a cesta k té vysněné pozici je často dlouhá. A právě během té cesty člověk zjistí, že pozice, kterou obdivoval, možná vůbec není pro jeho tělo ta nejvhodnější. Protože každé tělo je jiné, každé má jiný příběh, jiné možnosti.

Možná právě v tu chvíli objevujeme něco mnohem důležitějšího: že nám vlastně lépe sedí jiná pozice, protože v ní máme čas na prožitek. Stabilitu, lehkost, uvolnění, radost.

A pak se může otevřít prostor dovnitř. K tomu, co tam máme.