Když jóga bolí...

Jedna z věcí, kterou se v józe učíme, je vnímat své vlastní hranice. A to je lekce, která může být překvapivě těžká – zvlášť v době, kdy jsme zvyklé na výkon, překonávání sebe sama a porovnávání s okolím. Jenže jóga není o tom, kolik centimetrů se dostaneme k zemi nebo jak hluboko se ohneme. Je o tom, co v těle cítíme. A kde je pro nás právě teď ta zdravá hranice.

Každá z nás má totiž tělo jiné. Jinak stavěné, jinak unavené, jinak naladěné. To, co je pro jednu ženu pohodlné a přirozené, může být pro jinou bolestivé nebo nepřístupné. Proto je důležité, abychom se v praxi nesnažily „dostat se tam, kam ostatní“ – ale spíš tam, kde je nám dobře.

Já osobně na svých lekcích nedělám asistence ve smyslu „dotlačování“ do pozic. Místo toho volím jemný dotek – lehké připomenutí, kam můžeme směrovat pozornost, ale vždy s respektem k tomu, že každá z nás si to své místo potřebuje najít sama.

Jóga má být bezpečná, podporující a laskavá. Ne výkonová disciplína. Když se snažíme překonat bolest nebo jít přes tělo, obvykle to tělo nezapomene. A časem se ozve.

Zkuste si při příští praxi položit otázku:

Dělám teď tuhle pozici proto, že to tak cítím – nebo proto, že si myslím, že „bych měla“?

Někdy je právě ta varianta s jógovým blokem, pokrčenýma nohama nebo klidným výdechem na podložce ta nejvíc pokročilá. Protože méně někdy opravdu znamená víc.

A možná zjistíte, že když přestanete tlačit, jóga se vám začne ukazovat v úplně jiné podobě – jemnější, hlubší, opravdovější.