Období konce roku vnímáme jako vyvrcholení toho, co jsme po minulých 365 dní dělali. Hodnotíme, zkoumáme a přemýšlíme. Balancujeme a bilancujeme co se podařilo, co ne a co s tím uděláme do dalšího období.
Žijeme v cyklech, ať si to uvědomujeme nebo ne. I když většinou máme pocit, že čas běží pouze a jen dopředu. Jako bychom se pohybovali po pomyslné přímce po které se můžeme pohybovat jen kupředu.
A přitom naše stvořitelka a tvořitelka, Země, nás učí tomu, že se vše točí v cyklech. To, že se pohybujeme spíše ve spirále než na přímce. A že je fajn si toho všimnout.
V době před vánocemi je zimní slunovrat. Vrchol temného období, nejdelší noc. Období, které nás vybízí k tomu, abychom se s důvěrou podívali do sebe. Abychom se podívali na to, co jsme prožili v minulém roce a jaká semínka chceme pěstovat v dalším období.
Je to nejen období temnoty, ale zároveň období naděje. Naděje v to, že temnota není definitivní, ale že slunce znovu vyjde a prozáří temné dny.
Je to pro nás symbolem toho, že po noci přijde den, po zimě přijde jaro a po těžkých obdobích zase ta snažší. veselejší.
Kruh se uzavírá a znova roztáčí. Přichází nový cyklus, nové příležitosti, nové dny.
Zimní slunovrat je obdobím, kdy je fajn se zastavit a dát si krátkou meditaci, obrátit pozornost do sebe a připomenout si všechny okamžiky, které nám z uplynulého roku zůstaly v hlavě. Přemýšlejme nad tím, co si do života chceme přitáhnout do dalšího cyklu. Věnujme se duši, která nám naznačuje, kterým směrem se máme ubírat.
Radujme s z toho, že slunce začíná nabírat na síle.
Protože jsme součástí přírody, tak i v nás je zažehnuta nová jiskra.
Jiskra naděje.
Radujme se ale i z dlouhých večerů, protože nám dávají příležitost ke zkoumání sebe. Využijme těch impulzů a zkusme poznat o co se opíráme v sobě a jaké jsou naše sny...
