Všude kolem nás se to hemží titulky o tom, jak je jóga báječná a úžasná. Jak zkrásní Vaše tělo, jak báječně zklidní Vaší mysl. Nemíním zde samozřejmě polemizovat o tom, zda to je, či není pravda. To zhodnocení, jaké výsledky zrovna Vám jóga přináší, je čistě na Vás. 😀
Ráda bych zde zmínila opačné věci - nechci říkat negativa - protože to nejsou negativa v tom smyslu, jak jsou obecně chápána. Nebudu pomlouvat jógu, protože můj názor na ní znáte, ale spíše chci přinést takové zamyšlení nad tím, jak může jóga působit.
Budu zde mluvit o své zkušenosti, proto to prosím neberte jako nějaké dogma, ale spíš zamyšlení nad tím, co může jóga vyvolat.
Když jsem přemýšlela nad tím, zda je něco, co mi jóga vzala, tak mne jako první napadlo to, že mi ukrojila kousek mého Ega. Toho hlásku v hlavě, co nám říká, jací podle něj jsme a nejsme. Mé Ego mi mnohokráte podsunulo myšlenku, že když cvičím jógu tak dlouho, tak přeci "zvládnu všechno", co vidím na obrázku. Vrhla jsem se tedy na náročné pozice, na které jsem si myslela, že mám, ale tělo mi ukázalo opak. Při pokusech o pozice, které vypadaly na obrázku úchvatně, jsem si zablokovala záda. Ne jednou, ne dvakrát, ale alespoň čtyřikrát, než mi došlo, že na tohle ještě opravdu nemám. Proč mi to nedošlo napoprvé? Zablokovaná záda bolí jako čert. Znamenají také mnoho dní bez cvičení. Pak pomalý start a spoustu práce, než se člověk zase dostane tam, kde byl. Prvotní naštvání z toho "jak to, že to nezvládám ?!?" postupně vystřídalo uvědomění si toho, kde je zakopaný pes. Podvědomý strach a samozřejmě tělo, které prostě ještě nechtělo dělat to, co Ego říkalo. Radím poslechnout tělo! 😀
Jóga ukojila i podstatnou část mého času. Protože to není jen cvičení, ale i teorie, která je TAK zajímavá a je jí nekonečné množství! Občas si připadám jako Alenka v Říši divů. Neustále se vynořují nové a zajímavé věci. Občas propadám beznaději, že to všechno prostě moje hlava nepobere, ale věřím, že v ní zůstane to podstatné. To co zabuduji do své praxe a co dokáži srozumitelně předat dál, vám.
Aktuálně se věnuji málo známé Józe stínu. Je to práce s tím, co máme uloženo v hlavě, kdesi ve "stínu" a třeba bychom na to i nejraději zapomněli. Ale to nejde. Naše mysl vše ukládá a zpracovává. I když chceme nějakou svou zkušenost zatlačit co nejhlouběji, nezbavíme se jí. Je uložena a kdykoliv se může dostat na povrch. Ať už to vnímáme nebo ne, ovlivňuje nás. Je dobré uvědomit si i ty špatné věci, které máme za sebou, smířit se s nimi a odpustit si. Když poznáme své strachy, může nás to posílit.
Cesta jógy není jen růžová, nedosáhnete dokonalosti a osvícení během jednoho dne - možná ani během jednoho života:-). Zkoumejme, poznávejme, užívejme! Nebojme se toho! Zkoumejme možnosti těla i naší mysli. Nebojme se, ale přistupujme s respektem sami k sobě i k ostatním. Jóga je radost, když něco vezme, vynahradí to mnohokrát! Mějme se rádi. Jógujme. Pomáhá to. 😀