top of page

Jóga na "autopilota"(?)

Jóga je pro plno z nás čase, kdy se chceme věnovat sobě a našim potřebám. Je tou vzácnou chvilkou, kdy máme příležitost ponořit se hlouběji pod povrch každodenního a zkoumat, co je pod tím.

Ale je tomu tak opravdu vždycky? Opravdu vždycky dokážeme ztišit mysl a být plně pozorní?


Když si sedáme na jógovou podložku, tak na ni jdeme už s nějakou představou či přáním. Vlastně máme často rovnou nějaký požadavek na to, co od jógy chceme. Dopředu očekáváme, že se stane "kouzlo", které zajistí, že se budeme cítit dobře na těle i na duchu.


Jenže k tomu ,aby se stalo takové kouzlo, je potřeba oprostit se od našich přání a trochu se uvolnit. Když dosedneme na jógovou podložku, dopřejme si čas. Protože to, abychom zklidnili mysl a mohli vnímat, co je pod a za myšlenkami, je potřeba. Ta chvíle, kdy necháváme myšlenky plynout a ztišíme dech je označována jako pratjahára, stažení smyslů dovnitř. Je to velmi důležitý moment pro to, abychom se dostali skutečně k sobě. K tomu, jak se cítíme a jak se skutečně máme.

Ideální je, abychom tento stav, to plynutí tady a teď udrželi co nejdéle - i když přejdeme do fyzické praxe. A to je celkem "fuška".

Někdy se děje, že ztratíme pozornost k sobě a ztratíme se v myšlenkách. A to i v průběhu jógové praxe. Možná častěji se to může dít těm, kteří na jógu již chodí nějaký čas a vědí, jak lekce probíhá a znají jógové pozice. Protože pak jen poslouchají jakou pozici mají udělat. Jedou na autopilota a jen mechanicky procházejí pozicemi a přitom jejich mysl a pozornost bloudí úplně někde jinde.


Mechanicky pak přecházíme ásanami a někdy i mechanicky dýcháme. Prostě děláme automaticky něco, co jsme se naučili. Ale to není podstata jógy a vlastně ani jiných činností. Podstatou je vnímat. Vnímat, co se děje, i když děláme to, co známe.

Protože i když děláme to co známe, nikdy do toho nejdeme ve stejném rozpoložení.


Pokaždé, když se jdeme věnovat józe, resp. sobě, tak máme jinou náladu, máme za sebou jiný den, a třeba jsme i na jiném místě. A tím pádem je jasné, že pokaždé je náš zážitek prostě jiný.


Učení jógy je úžasné v tom, že nám vždy dává příležitost. Vždy je tu její laskavá náruč, která je vždy otevřena. Pokaždé nám nabízí to, co je pro nás dobré. A je na nás, co si z toho vezmeme a jak prožijeme to, co je nabízeno.


Přeji, ať jsou vaše lekce prožitkové a prožité.

L.💛

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments