Ve své lektorské činnosti se často potkávám s tím, že mi klienti říkají, že jejich pozice nejsou dokonalé. V některé pozici nemají propnutou nohu, jinde se neohnou tak, jako někdo vedle nich/nebo třeba já.
Doba ve které žijeme, nás tak nějak tlačí k tomu, být dokonalý ve všem, co děláme. Já si ale pokládám otázku - kdo je tím ideálem, a kdo stanovuje to, kdo je "ten ideál"? To jsou otázky, co mi nejdou z hlavy.
Jsme to my sami, kdo si stanoví to, jak máme vypadat, jak má podle nás vypadat dokonalá pozice, a dokonce si někdy i stanovíme, jak se máme cítit.
Jsou to hlasy v naší hlavě, co nás nutí se neustále s někým srovnávat a tak trochu sám sebe mučit tím, že nejsme "jako někdo".
Jógová praxe, tak jak ji vnímám, praktikuji, učím se ji a učím ji - nevyhledává perfektnost a dokonalost.
Bere do úvahy jedinečnost každého. Jedinečnost v tom smyslu, že každý z nás má nějaký "výchozí bod".
Každý máme nějak nastavené tělo, každý ho máme tak trochu poznamenané tím, jak žijeme a jak se o něj staráme.
Každý máme jiné rozpoložení mysli, nastavení, přemýšlení
Každý jinak dýcháme
Každý máme jinou motivaci
Každý máme jinou představu o tom, co chceme dělat
Každý máme jiné časové možnosti
A je toho samozřejmě mnohem více... Vypíchla jsem jen to, co je nejčastější.
Vidíte to? Jak by mohl být jeden ideál, za kterým se všichni ženou?
Jóga je vhodná naprosto pro každého a to nejen díky jejím benefitům pro tělo. Učí nás trpělivosti a tomu, že cesta je cíl. Že důležité je to, že se věnujeme sobě a je nám dobře v tom, co děláme. I když to třeba není perfektní, tak jak jsme si to představovali v naší fantazii. Učí nás i smíření se se sebou - uvědomění si toho, že perfektní je ásana taková, jakou ji děláme právě teď... Protože ji děláme tak, jak je to v danou chvíli nejlepší pro naše tělo, mysl a daný okamžik.
